Co bude nemocnému platný sebevzdělanější lékař, absolvent několika univerzit, když nebude vykonávat své povolání. Nebo (což je ještě horší) když bude své povolání konat povrchně, bez zaujetí, jen jako obtížnou povinnost. Oč užitečnější a záslužnější bude vedle něj práce třeba mladé, sotva vyškolené zdravotní sestry, která ale chápe své povolání jako poslání a chová se podle toho? – Takových příkladů a porovnání bychom samozřejmě mohli uvést nekonečnou řadu. Fichteho myšlenku a názor uvádím hlavně z toho důvodu, že velmi dobře vím, kolik lidí má “mindráky” a po-city méněcennosti: že jim chybí kvalifikace, školy, vzdělání, zkušenosti – a spousta dalších věcí. Někteří mají možná tento pocit oprávněně. Ale naopak mnozí z nich by si měli uvědomit, že pokud své povolání dělají se zájmem a je to povolání, které lidem a celé společnosti prospívá, pak jsou daleko užitečnější a potřebnější než mnozí jiní s mnoha tituly, vysokým postavením, horentním platem a společenskou prestiží. Nabízí se dokonce i otázka, která povolání jsou pro společnost, pro národ a pro stát užitečná a potřebná. Myslím že všechna, která lidem slouží, která lidi obohacují, pomáhají jim, nějakým způsobem je třeba chrání, učí je znalostem, pomáhají svět kolem nás udělat lepším – prostě a krátce: vytvářejí nějaké HODNOTY.

“Povolání” jako je dealer drog, pasák, zloděj, podvodník, překupník, ale třeba i burzovní makléř či provozovatel herních automatů – ti do tohoto seznamu rozhodně nepatří. Nepatří tam ale ani poslanci, senátoři, straničtí bossové a funkcionáři a celá ta smečka politiků, co “řeší” problémy, které by nikdy nevznikly nebýt existence těchto zbytečných lidí. Politikové v TOMTO systému NIKDY NEDĚLAJÍ užitečnou práci, tedy práci pro občany. Všechno co dělají, slouží jen a jen ku prospěchu jejich partají a svých vlastních výhod, hmotných i mocenských. Je to tak zřejmé a očividné, že je jistě zbytečné to nějak zvlášť dokazovat.

Jestliže gauner a darebák bude mít to nejvyšší právnické či ekonomické vzdělání, zůstane stále jen gaunerem a darebákem – a často tím větším, čím vyšší bude mít onu “kvalifikaci”. A jestliže naopak prostý člověk – třeba jen se základním vzděláním – se bude poctivě živit a bude přitom dbát prospěchu své vlasti, bude v mých očích rozhodně potřebnějším a užitečnějším.

Když to tedy hodně zjednodušíme, můžeme pak uvažovat o těchto dvou skupinách, které jsou určitě v protikladu. To je sice konstatování skutečnosti, ale není to žádné ŘEŠENÍ situace. K něčemu takovému by bylo třeba zřejmě nějaké třetí skupiny. Skupiny těch, kdož by vykonávali tu nejzáslužnější a nejpotřebnější práci vůbec. Jakou? Prostě a jednoduše by se snažili eliminovat, odhalovat a hlavně potlačovat a třeba i ničit tu první, nepotřebnou a škodlivou kategorii. Někdo by mohl namítnout, že tuto činnost má přece vykonávat tzv. spravedlnost, tedy justice a policie. To je pravda – ale ne v tomto společenském řádu. Tady je příčina hlubší, zasahuje samu podstatu zla – a tak ona “spravedlnost” postihuje (v nejlepším případě!) jen tu “běžnou” obecnou zločinnost. Ty, co provozují a páchají zlo ve velkém jako tuneláři a korupčníci vládních zakázek potrestá ona “normální spravedlnost” jen ve zcela vyjímečných případech. Ty, co pod pláštíkem “lidských práv” a “občanské společnosti” ochraňují zločince všeho druhu (domácí nebo ty importované ze zahraničí) nepotrestá ovšem nikdo. A už vůbec ne vyložené vlastizrádce, kteří postupně zbavují naši vlast suverenity a svébytnosti. Prostě všechny, co mají zločinnost zakódovánu dávno a pevně ve svých politických a společenských genech.

Je tedy zřejmé, že ona existence té třetí skupiny je víc než nutná. A jaká je “kvalifikace” pro tuto záslužnou práci? Je jedna z nejtěžších – a přece tak samozřejmá. Je třeba hluboce milovat svoji vlast, její slavnou minulost a hlavně tu její část, která vedla zemi k velikosti, významu a ŘÁDU. Láska a obdiv je ovšem málo. Zbývá jen “maličkost”: nebát se obětí a bojovat.

Každý z nás, kdo se bude teď či v budoucnu podílet na odstraňování té nepotřebné veteše, toho společenského odpadu, toho zhoubného nádoru, bude konat práci srovnatelnou navenek s prací pročišťovače a deratizátora. Srovnatelnou, ale mnohem a mnohem záslužnější. Patrně vůbec nejpotřebnější, která si zaslouží nejvíce obdivu a uznání. Zvláště, když bude vykonávána rychle, důkladně, neúnavně, trpělivě a všemi prostředky. Výsledek nebude patrný IHNED. Je to jako “běh na dlouhou trať”. Svět kolem nás se bude měnit jen pomalu. Jenže bez tohoto úsilí, bez tohoto boje se nebude měnit vůbec – a nebo spíše k horšímu. Ten zápas stojí za to. A my máme tu čest podílet se na něm. BÝT V PRVNÍ ŘADĚ.
převzato z http://skruzny.wordpress.com/

I. počáteční:
Drogu si člověk “ordinuje“ sám a občas s cílem zlepšit si náladu. Opilosti jsou nevýrazné a vcelku pod kontrolou.

II. varovné:
Tolerance stoupá, osoba v tomto stadiu snese víc, ale opilost je častější než v předchozím případě.

III. rozhodné:
Nadále roste tolerance, ale často se objevují okénka, ztráty paměti v souvislosti s pitím.
Jedinec ve třetím stadiu stěží již dokáže pít s mírou, lehčí je abstinovat, než držet pití pod kontrolou.

IV. konečné, terminální:
Snížení tolerance. Závislý se opije rychleji a častěji než dříve a při nevhodné příležitosti.

Otázku, zda jste jednička (nebo dokonce čtyřka) pomůže zodpovědět následující test. Na jeho položky odpovězte buď ano nebo ne (souhlasím, nesouhlasím).
Test závislosti1. Pijete alkohol častěji než dřív?
2. Pijete víc než dřív?
3. Pijete tajně?
4. Myslíte často na alkoholické nápoje?
5. Máte vždy po ruce zásobu alkoholu?
6. Pijete dychtivě první skleničku na ex?
7. Míváte pocity viny v souvislosti s pitím?
8. Vadí vám zmínky o pití v souvislosti s vámi?
9. Míváte po pití chvilky, kdy si nepamatujete, co děláte?
10. Pijete nad míru?
11. Objevují se u vás výkyvy nálady?
12. Opakovaně a marně se pokoušíte pít s mírou?
13. Alkohol vás zajímá víc a víc, a to nejen teoreticky?
14. Máte v souvislosti s pitím problémy v rodině?
15. Máte na pracovišti problémy s pitím nebo s jeho následky?
16. Máte zdravotní problémy v souvislosti s pitím?
17. Máte sexuální nesnáze?
18. Jste žárlivý?
19. Vydržíte pít víc než druzí?
20. Okolnosti vás donutí po určitou dobu abstinovat pod tvrdým nátlakem?
21. Máte s pitím problémy “kam se podíváte“?
22. Opijete se malým množstvím alkoholu?
23. Stane se, že absolvujete několikadenní pijácký tah?
24. Ráno se musíte napít alkoholu?
25. Pijete s lidmi, kteří jsou pod vaší sociální úroveň?
26. Když není nic lepšího, zředíte líh vodou?
27. Máte někdy pocit, že s alkoholem to nejde, ale bez něj také ne?
Vyhodnocení: Každá odpověď ano znamená existenci některého typického znaku závislosti na alkoholu. Položky 1 a 2 jsou fáze varovné, 3 až 9 odpovídají druhé fázi, tedy vážnému varování. Položky 10 až 20 odpovídají třetí, kritické fázi se ztracenou kontrolou v pití. Položky 21 až 27 naznačují konečné stadium závislosti s výrazným rizikem alkoholických psychóz, deliria tremens. Tato fáze bývá konečná.

Frekvence pití alkoholu u obyvatel ČR v procentech

I. skup. II. skup. III. skup. IV. skup. V. skup. VI. skup.
pivo    14              12                23                 14                  14                   23
víno    1                 3                  13                  31                 33                   19
destiláty 1          2                  11                  23                 34                   29
Vysvětlivky: I. skupina téměř denně; II. skupina 3–4krát týdně; III. skupina 1–2krát týdně; IV. skupina 1–2krát měsíčně; V. skupina méně často; VI. skupina nikdy.

Zdravotní následky činí opravdu bohaté menu.Například: ischemická choroba, sekundární hypertenze, gastritida, vředová nemoc, hepatitida, cirhóza jater, rakovina jater, zánět slinivky, sexuální poruchy, alkoholická atrofie mozku či mozečku, delirium tremens, choroby krve, tuberkulóza a řada dalších chorob.

prevzato z https://www.zdravcentra.cz/

Závislost je stav, kdy někdo nebo něco je podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje ke své existenci.

V jednom z psychiatrických významů je závislost nekontrolované nutkání opakovat své chování bez ohledu na jeho dlouhodobé důsledky.

Příčiny
Vznik závislosti je pravděpodobný u většiny látek nebo chování, které přímo způsobují intenzivní pocit úlevy a potěšení nebo zbavují bolesti. Pokud však tento přínos je spojen s výraznými škodami na zdraví nebo na společenských vztazích a člověk ztrácí schopnost přínosy a rizika racionálně zvažovat, jde o patologickou závislost.
Typy podle předmětu závislosti
Závislost na psychoaktivních látkách (drogách, psychofarmakách)
Závislost na činnosti
Patologické hráčství (gambling) – potřeba hrát hry (i počítačové)
Kleptomanie – potřeba krást
Nymfománie, hypersexualita
Workoholismus (Workholismus)
Patologická závislost na osobě
Žárlivost

Příznaky
Za příznaky patologické závislosti ve vztahu k psychoaktivní látce je považováno: [zdroj?]
Chuť (bažení, tzv. craving) vůči předmětu závislosti
Vytlačování a zanedbávání jiných potřeb, např. přátel, koníčků,…
Snížené sebeovládání specificky ve vztahu k předmětu závislosti, tj. například užívání látky i přes jasné vědomí její škodlivosti
Zvyšování tolerance – tj. že osoba „snese“ čím dál větší množství a účinek je ve vztahu k množství čím dál menší, takže se zvyšuje potřeba.
Abstinenční příznaky po vysazení
Označení závislé osoby
Osoba, která je závislá, se lidově nazývá „závislák“. Osoba závislá na drogách je narkoman. Osoba užívající tabák a (nikotin obsažené v cigaretách a zpravidla na něm závislá je kuřák. Osoba závislá na pití alkoholických nápojů je alkoholik. Osoba závislá na práci je workoholik. Osoba závislá na hazardních hrách je gambler.

· Civilizace je výtvorem bělochů: To oni vynalezli ústřední topení, symfonické orchestry, dálnice a léky. Tyto výtvory nelze zapomínat a je třeba být na ně náležitě hrdí. Bílá rasa by neměla cítit výčitky svědomí za kolonizaci – vždyť jiné rasy ji neustále napadaly (Hunové, Arabové, Osmani). Země, které běloši kolonizovali, tím jenom získaly.
· Rovnost ras je iluze: Nižší rasy jsou dravější a smetou vysokou kulturní rasu; je to totéž jako šlechtění koní – jejich rodokmeny si také nejsou rovny. Nepřátelství mezi rasami je dáno přírodním zákonem. Boj ras je nemilosrdný, ale nemá to co do činění s etikou. Tento boj stojí mimo jakékoli etické hodnocení
· Exkluzivita náboženství a kolektivních psychologií: Tak, jako by se neměly mísit rasy, by se neměly mísit ani věrouky. Křesťanství (žido-křesťanství), se snaží o univerzalismus (latinské slovo katolikos znamená „všeobecný“), což je samo o sobě fikce. Zednáři, křesťané, satanisté, Židé, katolíci a komunisté se pokoušejí zotročit svět a učinit ho stejnorodým. To je proti přírodě i proti svobodě. Kořeny lidských skupin jsou odlišné. Stvořitel dal každé rase odlišnost a my to musíme respektovat. Římská říše se snažila spojit rasy a záhy degenerovala. Neexistuje náboženství použitelné pro všechny rasy. Náboženství musí být odvozeno od přirozeného zákona (tímto zákonem je v první řadě myšlena obrana vlastní rasy a dětí). Umělá náboženství (a ideologie) jsou výtvorem prospěchářů. Náboženství, která učí o životě po životě, jsou vynálezem těch, kteří dělají jiným na zemi peklo. Život věřícího je sledem neustálého intimního chování založeného na respektování přírodních zákonů (zejména pak zákona nemíšení ras). Za nejstarší kult bílé rasy vůbec považuje wotanismus (uctívání Wotana, Odina), což je víra tryskající údajně přímo z krve bělochů. Pokud se snažíme zjistit, co pod tím autoři konkrétně myslí, zjistíme, že se jedná o nesourodou směs, vzniklou spojením germánských, keltských, starořeckých, římských a staroindických mýtů. Tato směs je vydávána za přirozenou, lidovou víru, děděnou z generace na generaci. Jedinec se pro ni nerozhoduje, je mu to dáno jeho krví, ve které je i po dvou tisících letech vlády univerzalismu stále přítomna, jako ponorná řeka. Mantrou wotanismu je právě „14 slov“, které mají nahradit křesťanské Desatero. Z tohoto důvodu je Řád uváděn i v materiálech zabývajících se nebezpečím sekt.
· Odpor proti demokracii jako systému: Demokratický systém je podle Řádu založen na tom, že líná většina parazituje na pracovité menšině. Líná většina vždy zvolí takové politiky, kteří jí umožní dál vést zahálčivý život. 51 % lidí může odsoudit zbylých 49 % k smrti či chudobě. Ani demokracie se přitom neobejde bez nedemokratických prvků: manipulace, kontroly médií, vymývání mozků propagandou a moci silnějšího – ač se snaží pokrytecky tvářit, že tyto nástroje neužívá. Političtí vůdci musí přitom být v první řadě služebníky a strážci lidu, musí být odvážní, disciplinovaní a schopní sebeobětování. Nesmějí se zaměřovat na materiální zisk nebo slávu. Řád se staví i proti pravolevé řevnivosti a korupci.

14Words
WE MUST SECURE THE EXISTENCE OF OUR PEOPLE AND A FUTURE FOR WHITE CHILDREN!!
MY MUSÍME CHRÁNIT EXISTENCI NAŠÍ RASY A BUDOUCNOST BÍLÝCH DĚTÍ!!

Statistika nejlidnatějších krajin.
Rok 1950:
Čína, Indie, USA, Rusko, Japonsko, Indonésie, Německo,Brazílie Anglicko, Itálie
Rok 2004:
Čína, Indie, USA, Indonésie, Brazílie, Pákistán, Bangladéš, Rusko, Japonsko, Nigérie
předpoklad na Rok 2050:
Indie, Čína, USA, Pákistán, Indonésie, Nigérie, Brazílie, Bangladéš, Kongo, Etiopie
Lekce:
V roce 1950 tvořila polovička tohohle seznamu právě Bílé krajiny.
V roce 2004 tvořili Bílé krajiny 1/5 toho seznamu
V roce 2050 bude mezi deseti nejlidnatějšími krajinami světa jediná Bílá krajina (USA).Ještě předtím se Bílí lidé stanou menšinou ve vlastních krajinách

Většina Bílých lidí poví : “Ó,tak s tím nemůžeme nic dělat.Přece i tak budeme dávno předtím mrtvý.”
Ano, budete.A možná i vaše děti, neboť jste před smrtí nebojovali za jejich místo na zemi.
VYHYNUTÍ je NAVŽDY.
V roce 1900 měla naše malá planeta 1miliardu 625 milionů obyvatel, z čeho bylo asi 485milionů Bílých. To znamená, že na začátku 20. století tvořili Bílí Lidé asi 30% z celkové populace Země.
V Roce 2000 měla naše planeta asi 6miliard 95milionů obyvatel,z čeho bylo Bílých asi 953 milionů lidí. I když je to nárůst počtu Bílých,v porovnání s celkovým počtem obyvatel Země je to asi 15% z celkového počtu obyvatel….

Explozivní nárůst počtu nebílých obyvatel Země-který se zdvojnásobuje každých 34rokú (počet Bílých Lidí se zdvojnásobuje jen každých 200rokú) znamená, že okolo 2100 budou Bílí Lidé představovat jen 3% z celkového počtu obyvatel Země.

Od roku 1900 do 2100 (200rokú) se počet Bílých Lidí na Zemi sníží z 30% na směšné 3%.
MY MUSÍME CHRÁNIT EXISTENCI NAŠÍ RASY A BUDOUCNOST BÍLÝCH DĚTÍ!!